V TIŠI.

Eliška Krásnohorská

Ani luny svitu tajemnému, jenž se loudí v skrytu k loži mému, ani hvězdě oné snivě bledé, ježto mizí, tone v jitro šedé, když se začne šeřit spící ještě kraj, nechci, nesmím svěřit srdce svého taj. Prchnu skrýt jej sobě v samot hluši, zavru oči obě, zamknu duši; ani stíny lesů neuslyší, co v tom srdci nesu v němé tiši; zrádně nezatěká ani dechem kol blaho, jež tak leká, v něm tak luzný bol. Nad pomšenou tůní ševel sítí ani jemnou vůní lesní kvítí to, co ve mně chví se, neobjeví! Nikdo nedoví se, nikdo neví.... Blesk tu nenadálý hvozdem pozatřás’, ohněm ve hruď skály bouřně vryl to v ráz.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

82. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  3. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  4. TAJEMSTVÍ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SLOKY. (František Kvapil)
  6. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  7. LUNĚ (Alfons Breska)
  8. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  9. Na břehu černé strouhy. (František Taufer)
  10. NAD KALÍŠKEM. (Irma Geisslová)