TAJEMSTVÍ LESA.

Jaroslav Vrchlický

Noc. – Doubravou jdu tmavou, do víru krahuji se krouží nad mou hlavou a blíže sletují. Slyš! táhnou v teplém vzduchu jak řady nočních duchů a tiše veslují. A sotva mého ucha let jejich dotkne se, juž tajná, teskná tucha se šíří po lese; tu haluz v zamyšlení a tam zas křoví v snění tajemně pohne se. Kdes bludička plá chvílí jak mroucí naděje a kde kmen doutná shnilý, tam zem se zachvěje; strom něco šeptá druhu a mezi trávou v luhu jak potu krůpěje! Co příroda as tuší, že trne stráň i dol? Co spánek její ruší? – Já mlčky zírám kol, a cítím v duše hloubi, jak s mojím bolem snoubí se její velký bol!...

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

237. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KAPRADÍ KVETE (Karel Dostál-Lutinov)
  2. Tajemný hvozd. (Alfons Breska)
  3. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  4. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  5. Večery snivé... (Boleslav L. Černý)
  6. XVII. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  8. V TIŠI. (Eliška Krásnohorská)
  9. XLIX. Louka je prohřáta, (Adolf Heyduk)
  10. DALEKÝ KRAJ. (František Taufer)