TAJEMSTVÍ LESA.

Jaroslav Vrchlický

TAJEMSTVÍ LESA.
Noc. – Doubravou jdu tmavou, do víru krahuji se krouží nad mou hlavou a blíže sletují. Slyš! táhnou v teplém vzduchu jak řady nočních duchů a tiše veslují. A sotva mého ucha let jejich dotkne se, juž tajná, teskná tucha se šíří po lese; 21 tu haluz v zamyšlení a tam zas křoví v snění tajemně pohne se. Kdes bludička plá chvílí jak mroucí naděje a kde kmen doutná shnilý, tam zem se zachvěje; strom něco šeptá druhu a mezi trávou v luhu jak potu krůpěje! Co příroda as tuší, že trne stráň i dol? Co spánek její ruší? – Já mlčky zírám kol, a cítím v duše hloubi, jak s mojím bolem snoubí se její velký bol!... 22

Kniha Z hlubin (1875)
Autor Jaroslav Vrchlický