Duše.

Julius Alois Koráb

Můj sen je stkán z mlh jemné páry nad duše tůní bezdnou, stmělou, dne hasnoucího zbledlé žáry kam slední paprsk chvějný stelou. Tam luny fantom plane zlatý a snivých hvězd se třpytí slze – lesk hladě sítin kruhem spjatý jen dřímá v lehounkých par mlze. Tiš ona tmí se plna taje v hloub svůdnou, neznámou a zrádnou, v níž oblak bílý přelud hraje, v níž noci věčné stíny vládnou. Má duše záhadná a němá je v sobě tajemstvím si pouhým, závratnou tůní, dna jež nemá, jíž povrch snem je objat dlouhým. A v jitra plesech, vzruch a žáry kdy horám zoře v skráně stelou, mlh – snů mých – zlatí jemné páry, však nevniknou v říš hlubin stmělou...

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

130. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (František Kvapil)
  2. Odlétala holubice... (Růžena Jesenská)
  3. Rychnovu nad Kněžnou do památníku. (Josef Kuchař)
  4. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  5. PÍSEŇ K HVĚZDÁM. (Antonín Klášterský)
  6. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  7. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  8. Slza. (Xaver Dvořák)
  9. Konvalinka. (Anna Simerská)
  10. HOLUBIČKY. (Ladislav Arietto)