Konvalinka.

Anna Simerská

Ve svěžím mechu, v zelené trávě konvalinek zvonky bílé sní svůj první sladký sen; nad nimi listím kmitají hravě světla pršky hřejné, milé, tlumí v šero slunný den. V tišině lesní vábivě stinné bílé svítí zvonky sněžné, vábí sladkou vůní svou; týmž měkkým kouzlem k duši se vine čisté dětské čílko něžné kmitající světa tmou. Běloučké zvonky na dětském čele, co se vůně ve vás skrývá, co jen štěstí ve vás sní; života bouří čelo když stmělé, v duši kdesi na dně dřímá dětství úsměv poslední.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

425. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  3. MÝŤ. (Jaroslav Haasz)
  4. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  6. LUNĚ (Alfons Breska)
  7. Duše. (Julius Alois Koráb)
  8. HOLUBIČKY. (Ladislav Arietto)
  9. V lůně bukoviny. (Alois Škampa)
  10. Adagio. (Jaroslav Vrchlický)