Adagio.

Jaroslav Vrchlický

Je šerá chvíle v klenbě starých stromů, kdy vráží netopýr v šer tmavých snětí, kdy stáda líným krokem táhnou domů, kdy v postýlkách svých usínají děti. Vzduch plný snů a předtuch, hvězdné oči z řas mraků svitem ještě neproblesknou a v trávě vlhké, kam jen zrak se točí, se rosy krůpěje jak slzy lesknou. Na staré zvonici, jež v obzor kalný hrot gotický svůj tyčí, dozněl vzdechem kvil zvonu poslední tak chvějně žalný a celý kraj se třese jeho echem. Pod olšemi je noc, jen místy voda se v tůni míhá jako oči vlčí. Vlá přírodou a duší divná shoda, v snech obě vhrouženy jsou – obě mlčí.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

217. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  3. Noc v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sestina v srpnu. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Tajemný hvozd. (Alfons Breska)
  6. VE TMÁCH. (Karel Leger)
  7. TŮŇ (Josef Holý)
  8. TRUD VEČERNÍ. (Václav Věnceslav Ráb)
  9. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  10. Modrý zvonek. (Alfons Breska)