XI. NOCTURNO.

Josef Kuchař

XI.
NOCTURNO.
Stín večera. V dál k horám plynou obláčky – – Já cítím upomínek teskné vlání z těch dávno mrtvých pomněnkových očí tvých – a k zemi kol se modrý soumrak sklání... Kdes v úkrytu opojnou vůní sálá květ a v blankyt plynou hvězdy, zlatí snové – a je mi, jakby z nich se odmýkaly vstříc mně dávno mrtvé oči pomněnkové. Hle, vzešel měsíc! – Šeří němým nad hřbitovem, kde přes zeď bílou řada truchlen kývá; tam z koutů těch se na mne zašlá minulosť tvým mrtvým pomněnkovým okem dívá. A v dáli zavolalo cos jak dětství hlas: věk mladý vstal a hlavou se mi točí, v báj kouzel spřádá mne a splývá v modrý sen – v tvé dávno mrtvé pomněnkové oči. 35

Kniha Ze zašlých a nových dob (1885)
Autor Josef Kuchař