BARVY

Antonín Sova

Ty, Bože, štětcem pravěké své síly do bezdna světů barev harmonii vždy vykouzlíš, ať den se rodí bílý, neb hvězdy na noc v nebes luh se sijí. Dáš zeleň trávě v tučné, vlhké stvoly, dáš kapradině a dáš lístkům dubu, dáš osyce, jíž tajné chvějí boly, tkáš v mech ji, tichou stezek na ovrubu. Krev červeně tkáš na květ kaktusový, do dívčích tváří vedle sněhu pleti, sníh dáváš labutím, mech šedý v rovy, dáš jabloním ty různé květy v sněti. Vše krásou nadech’s praumělče starý, ty alchymisto bez klamného zdání, bez touhy změnit všecko v zlata žáry, když všecko zlatem bylo již v tvé dlani. Leč hrdým ženám, – v chvat když touha pudí nad kouzlem díla v časů divém spádu – ty zapomínáš mnohdy v jejich hrudi kout srdce vyzlatiti, – hnízdo hadů!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

340. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  2. Slza. (Xaver Dvořák)
  3. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  4. PUNKVA ZPÍVÁ. (František Serafínský Procházka)
  5. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  6. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. PÍSEŇ K HVĚZDÁM. (Antonín Klášterský)
  8. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 10. Za soumraku les usíná (Josef Kuchař)
  10. II. LEKNÍNY. (Antonín Klášterský)