PUNKVA ZPÍVÁ.

František Serafínský Procházka

Na dně propasti tmám v touze po slunci lkám, oblohu modrou bych pila a břehy zelené ryla, spoutaný vězeň chci ven k lásce a radosti v den. Slizký, bezoký mlok líně zkalí můj tok, a já chci jiného druha, barvami hráti jak duha, za noci červnové zkvést stříbrným jiskřením hvězd. Proto lámu se z pout černý opustit kout, prorývám balvany denně dál a dál v hněvivé pěně, až slunci, opustě sloj, vstříc zazní volný můj zdroj. U mne, poutníče, staň, nabeř perel mých v dlaň, máš také, syn tvrdé hroudy, v duši své ztajené proudy, jako já z temnot je šiň, se sluncem posléze splyň!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

320. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  2. BARVY (Antonín Sova)
  3. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  4. XLIX. Louka je prohřáta, (Adolf Heyduk)
  5. I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře. (František Táborský)
  6. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  7. České krajině. (Josef Václav Sládek)
  8. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  9. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SLOKY. (František Kvapil)