SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

Chtěl mluvit bych tak tiše a tak snivě jak vánek vroucí, když hovoří k nivě, po úpalu dne když jí chládek nese, při čemž jen třtina v močálu se třese. Jak můra v kalich leknínu když padá, jak cvrček housličky když svoje skládá, po celodenní písni, křídla tenká, jak poupěte když praská vonná plénka. Jak myšlenky, jež andělů sny táhnou, jak páry nad spící hvozd když se nahnou a nad hnízdy, v nichž ještě dřímou ptáci, cíp vlečky visí, jež se v zoře ztrácí. A zatím – raděj’ mlknu v zamyšlení, než přehluší mou píseň hlomoz denní, ať dozní dřív, ať v ticha bezdno padá jak rosná slza, když se listem skrádá.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

144. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  2. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  3. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  4. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  5. V letní noci. (Alois Škampa)
  6. DALEKÝ KRAJ. (František Taufer)
  7. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  8. PUNKVA ZPÍVÁ. (František Serafínský Procházka)
  9. Na břehu černé strouhy. (František Taufer)
  10. None (Karel Leger)