I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře.

František Táborský

Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře. Radostně zařehtaly koně, zvonky třásly, a měsíc se hvězd stádem, jež se v nebi pásly, zem stříbřil bílou. Ticho, jak když usne moře. Pln touhy k východu jsem zíral, k růžné zoře, chtě spatřiť červánek, před nímž by hvězdy hasly, a slunce libý úsměv, až by světy žasly, než ono spalo jak zakletý poklad v hoře. Po schodech pospíchal jsem kol ložnice Tvojí, zře přes spuštěnou clonu lampu slabě kmítať. Zda slyšelas můj krok? Ach, duch se doufať bojí. Chtěl „Dobrou noc!“ či „Dobré jitro!“ chtěl jsem Tobě přáť, svůj červánek, své slunce chtěl jsem vroucně vítať, ach – chtěl jsem aspoň strážcem u Tvé noční lampy stáť!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

679. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  2. NA VLNÁCH. (Adolf Brabec)
  3. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  4. Slza. (Xaver Dvořák)
  5. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  6. Obava. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  8. IV. V poli rád se procházívám (Josef Uhlíř)
  9. Tak divno... (Xaver Dvořák)
  10. V MĚSÍČNÍ ZÁŘI. (Antonín Klášterský)