Tak divno...

Xaver Dvořák

Tak divno je mi jako poupěti, než v růži rozpučelo zcela; jak motýlu než z kukly vyletí a ponoří v zář křídla stkvělá; ba jest mi jako bývá ptáčatům, když křídlo v první let se zvedá; jak lesu bývá, kdy noc plna dum mu v duši hvězdnou září shlédá: co k vodě táhne štíhlých laní řad, že sotva sehnou květ, tak zticha, hned nad vlnami začal měsíc plát, kde sténá rákosí a vzdychá... Tak je mi bolno a hned sladko zas v tvém náručí, ó poesie, kdy prvně noří se v tvůj třpyt a jas a z číše krásy tvé má duše pije; ba sotva po těch řádcích zde se mih’ tvůj obraz půvabu a světla, hle, z kukly těchto veršů nesmělých má první píseň tiše vzlétla.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

307. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zahrada snů. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Letní noc. (Antonín Klášterský)
  3. V poledne. (Vojtěch Pakosta)
  4. * * * (Alfons Breska)
  5. Romance o Černém jezeře. (Jan Neruda)
  6. IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  8. I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře. (František Táborský)
  9. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  10. V. Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně, (Jaroslav Vrchlický)