BARVY

Antonín Sova

BARVY
Ty, Bože, štětcem pravěké své síly do bezdna světů barev harmonii vždy vykouzlíš, ať den se rodí bílý, neb hvězdy na noc v nebes luh se sijí. Dáš zeleň trávě v tučné, vlhké stvoly, dáš kapradině a dáš lístkům dubu, dáš osyce, jíž tajné chvějí boly, tkáš v mech ji, tichou stezek na ovrubu. Krev červeně tkáš na květ kaktusový, do dívčích tváří vedle sněhu pleti, sníh dáváš labutím, mech šedý v rovy, dáš jabloním ty různé květy v sněti. Vše krásou nadech’s praumělče starý, ty alchymisto bez klamného zdání, bez touhy změnit všecko v zlata žáry, když všecko zlatem bylo již v tvé dlani. Leč hrdým ženám, – v chvat když touha pudí nad kouzlem díla v časů divém spádu – ty zapomínáš mnohdy v jejich hrudi kout srdce vyzlatiti, – hnízdo hadů! 21

Kniha První verše - Realistické sloky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 11) (1925)
Autor Antonín Sova