Pokání Dalily.

Jaroslav Vrchlický

Pokání Dalily.
Ji po orgii hlučné zpitou vínem v střed Filištinští mezi sebe vzali, v cymbálů vřesku na pochod se dali, ji vedli s prsy nahými i klínem za město, tam kde Simson točil mlýnem, s ní táhli, zpívali a jen se smáli, ji do vrat strčili a stranou stáli, vše zříce, kryti tamarišku stínem. Tam slepý kolos mlýnskou stoupu šlapal, zdrán, polonahý nezachvěl se v trudu, však náhle kolo ustálo v svém ruchu. Co stalo se? On ducha zrakem chápal, že zde ta nestoudná, zachvěl se v studu – Škleb Filištinských však mu nevnik’ k uchu. [11]