Umírající Šalomon.

Jaroslav Vrchlický

Umírající Šalomon.
To není v písmě, však se mohlo stát, mdlý stářím již a láskou unaven na loži Šalomon, ať noc či den, se svíjel, neschopen bdít nebo spát. Dva fantomy tu u paláce vrat se potkaly a zkad zněl krále sten, se po schodišti nesly jako sen, až stály před ním, jenž chtěl umřít rád. Děl první: Já jsem Rozkoš z těch žen všech, jež miloval jsi v mládí silných dnech... Děl druhý: Lásky Hořkost jsem a Vzdech. Kdo z nás byl větší? Pravda kdo? Kdo lež? Než sám se o tom, prachu, rozhodneš, Smrt místo nás stát vedle nalezneš. [12]

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický