Orlu pod Klingerovou sochou Beethovena.

Orlu pod Klingerovou sochou Beethovena.
Víš, ptáku skalných sídel, že stačí moje leb pro rozpjetí tvých křídel? V. Hugo.
TakTak, bájný ty Apokalypsy ptákuptáku, jsi sletl s ledovců sfer, jež se tratí do věčné mlhy, skály na úpatí ku nohám tvůrce, jenž, stín věčna v zraku, Sese nořil vidin svojich do zázraků... Zda zřítelnice vaše, ve závrati když utkaly se, daly sobě znáti, že obě zvykly blýskavicím v mraku? Že obě pily z praručejů světlo, že obě k slunci vracely se z noci, že v obou jaro nesmrtelné zkvětlo? Slet’ orel s žezlem Zeva, symbol Moci? Co skrání genia i orla létlo? Zda bratři byli v chvíli té či soci? 43