Návštěva slávy.

Jaroslav Vrchlický

Návštěva slávy.
Po dlouhých letech opět zaklepala u samotáře, jenž jí dávno odvyk’, zněl z dálky potlesk, davů hlasný povyk, ba s rojem listů u mých dveří stála. Tak přišla. Duše se jí nenadála, jak padá v mračna náhle hvězdný promyk; já sobě připadal jak starý komik, jejž chvilka úspěchu v ruch rozehřála. Leč jako illuse vždy krátká byla, když prohled jsem blíž péra jejích křídel, žluč viděl jsem, jež v skvrnách na nich zbyla. Má chvilka úspěchu se zatemnila. „Jdi!“ – chladně děl jsem. „Jinde je má síla a úkoj píti zvyk’ jsem z jiných zřídel“.zřídel.“ 49