Staré knihy.

Jaroslav Vrchlický

Staré knihy.
Ó vášně, snové, city starých lidí, jak tiše svírají vás staré desky knih ohmataných! – Vášnivé vy stesky, zde klidny jste dnes, nebo Čas vše sklidí. Ach, komu zněly jste a kdo se pídí dnes po vás, zdobné vaše arabesky jak břečťan kryjí vášní zhaslé blesky, kdo čte vás, a když čte, kdo správně vidí? Před zrakem duše táhnou zástupové: žák, potulný mnich, voják, poutník, dáma, kdos něžně lkal, kdos při číši se chechtal. Kde jsou, co chtěli? Víc než jejich snové váš pergamen dnes platí, víc než drama má vděků vše, by milence knih lehtal. 54