Z poetiky.

Jaroslav Vrchlický

Z poetiky.
Co umělci vše může říci čára; snad v ní je všecko, proč si zahoroval, v ní tváře spirála i boků oval, sklon prsů plných, jež dme míza jara. V ní hvozdů obrysy, v ní stoupá pára, jíž křivkou proťal sup, v níž jeřáb ploval, v ní mezi buky pavouk síť svou snoval, v ní kalich svlačec s poesií jara. Co tomu čára, tím jest básníkovi kus rhytmu, nesoucí se volně vzduchem, jak thyrsu kolem břečťan s třapci chmele; Aa zhrdat linií jest zhrdat slovy, ta chví se očima a ona uchem, než oběma bůh – idea vzplá v těle. 55