Kean.

Jaroslav Vrchlický

Kean.
Jak mohl, strhaný zrak, tváře vpadlé a duši hlodem sterým utýranou, před ctěným publikem stát na divadle a omlouvat se v bouři rozpoutanou? A vyčítat, genia sladkou manou jen kolikrát je sílil, živil zchladlé, bol, rozkoš, smutek své hry ve zrcadle jim líče s vášní smečkou rozeštvanou? Což nevěděl, jaký to netvor děsný dnes v šklebu zpit a zítra ve potlesku se s cynismem svých křiků kol něj kupí? Což nepoznal, že stojí u mar vesny, nač čekal, slávy grandiosní fresku; by blátem poházel mu ten dav tupý? 60

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický