Mládí.

Jaroslav Vrchlický

Mládí.
Tak mladým být, když poprvé se vznítil před vzory dědů každý genij mladý, jak Alkibiad mezi ženské vnady když poprv padpad, tu prs a tam bok chytil; Jakjak Sofokles když do bitvy se řítil, v svou tragedii vedl sboru řady, jak Dante, který jaro viděl všady, když první Bicin úsměv mu vstříc svítil; Óó luzná pohádko, proč pouze jednou se kmitneš duše zrcadlem tak svěží, ať ozáří tě genius či žena! Však brzy dost se černé stíny zvednou a mladost, než se v trysk dá bez otěží, moderním lidem bývá uškrcena. 107

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický