Recidiva.

Jaroslav Vrchlický

Recidiva.
Snil’s, že máš klid? – A v tom tě něco raní, co’s nečekal, to padlo ze zálohy, zříš v prachu všecky, jež jsi vzýval bohy, a chmurné čelo zacláníš zas dlaní. Tak bylo to a bude bez přestání, klid, štěstí – bajky, bajek celé stohy! Dřív otrkat si musíš všecky rohy, než k velikému dojdeš – pohrdání. Sta rozmarů, sta nápadů, sta bludů se proti prostotě tvé duše vzpírá, žluč v srdce sype ti a v život nudu. Jak pomyslíš si: Ještě šťasten budu, již pomýšlením tvoje štěstí zmírá a dál se vlečeš v skepsi své a v trudu! 119

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický