Rada.

Jaroslav Vrchlický

Rada.
Aequam servare... říkávali staří. Tak lehko tomu, kdo si used’ v sítí, píšťalky řezat, vlastní trud se cítí, však cizí chápat – komu se to zdaří? Lze klidně vlků naslouchati vytí, když chata dobře zamčena, když září nad stolem lampa a když čaj se vaří a v stínu družná ruka ruku chytí. Však prázdně deklamovat o soucitu, je směšné a tak příliš zastaralé; jen skutky platí, cit i slovo vyzní... Ten první svit, jenž na Alpském plá štítu a pak se šine níž od skály k skále, kdes v pláni chodci může býti trýzní. 122

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický