Brázda.

Jaroslav Vrchlický

Brázda.
Jít brázdou, vůl jak dělá trpělivý, je posléz moudrost žití svrchovaná, neb z démantu se neotevře brána, za kterou rajské vstříc by tryskly divy. Pro pěstě heroů jsou ořů hřívy, ty musíš v pole vyjít časně z rána, ne lítat, clona mlh kde zlatem tkána, leč tuhý křemen kde sní rodné nivy. Ne po hvězd kvítí rozmařile těkat, leč na zrno, jež rozhodil jsi, čekat, se kroupami a vichry nepolekat. Zrak upřít v zem za pluhem nebo branou, a nevyděšen starou v srdci ranou jen naděje žít nesmrtelnou manou! 127