Jeseň.

Jaroslav Vrchlický

Jeseň.
Džbán přines chladný šumícího vína a číše dvě a sedněm – vichr fičí a třese okny... Smrt již chřestí klíči, je čas, kdy se to divně rozpomíná... A nalij, pijme! – Ale cizí, jiná než před lety v tvém srdci píseň klíčí, je stará koketa dnes, jež se líčí, tvá Musa, drahý, znavená a líná. To chladné víno náhle divně hřeje, a v oku slední jiskra zažíhá se... A nos amours! – Ach, kde jste, květy jara? Ach, prstem kterého jen čaroděje by mohlo vzpláti v celé, plné kráse, co marnou touhou v svadlých ňadrech hárá! 129

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický