Nepřítomnost.

Jaroslav Vrchlický

Nepřítomnost.
Kdo nepřítomní, vždy prý křivdu mají. Já tomu nevěřím, ba myslím spíše, že vyhrají vždy, otrávené číše se netknou – po ní druzí umírají. Za věčnou zástěnu se ukrývají, v čas pod jilmy jdou spat a pod cypříše, jen kradmo pili z nektaru a tiše a ze snů jen se sladce usmívají. A proto tříští se, mrou generace v soud dějin, který oběti své čítá: „My při tom nebyli jsme,“ praví krátce. Prach střesou s obuvi své jako zrádce, leč věrné svoje Ideal když vítá, k těm zná se, kdo tu žili v znoji práce. 132

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický