Číslo.

Jaroslav Vrchlický

Číslo.
Já viděl ve snu Danta v dobách mládí, za brány vyšel steré Florencie, však nešel sám, s ním byla poesie a onen cit, když dva se mají rádi. A jindy viděl jsem ho v stromořadí, byl sám a honil různé utopie, vše bylo mrtvé proň, čím srdce bije, svět byl mu poušť, kde zimní vichry řádí. A v mysli svojí rovnal všecka data a shledal, v číslu že jsou všecky taje neb aspoň klíč, jenž otvírá jich vrata. Tak v číslo vše zpět vraceje a tkaje v sny zřítil se, až Beatrice zlatá se ztratila mu kdes na prahu Ráje. 136

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický