Marii Konopnické r. 1902.

Jaroslav Vrchlický

Marii Konopnické r. 1902.
Po léta zní tvůj kouzelný zpěv sladký a rád jsem vždycky naslouchal mu z dáli, ať z Fiesole vánky kol něj vály, ať v Polsku, k domovině tihnul zpátky! Má děcka přítulnost a něhu matky, má Polky zrak, jejž v úsměvu pláč kalí, když cítí, mamince co udělali, a čím v to málem je ten život krátký! Od pokácených číší hodokvasu, kde Plato s žáky rozebíral krásu, v zem Dantovu, kde „si“ tak sladce zpívá, Vševše zpět tě neslo domů, vždy jen domů a píseň tvá v třesk štítu a hluk hromu zní echem vlasti, filomela snivá... 157

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický