Nad plavou kšticí.

Jaroslav Vrchlický

Nad plavou kšticí.
S čí hlavy, nevím – přede mnou tu leží jak hedváb zlatá – jistě lásku znala, snad často prsty lásky probíhala v polibcích rovných ořům bez otěží. Na hlavu majitelky dnes již sněží... Ó jestli v žití tolik milovala, jak doba žití k milování malá, jest duše její jak ta kadeř svěží. S čí hlavy, nevím – však ty vlasy plavé jsou jedněm rovny a ten lesk mne svádí, že skoro, věřil bych, být mohou pravé. Zřím na nich cos jak záblesk svého mládí a šepce ret: Ó duše milá, ave! A ruka vlas ten jakby živý hladí. 166

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický