Poslední smutek.

Jaroslav Vrchlický

Poslední smutek. (Sestře Ant...!)
Ty’s řekla: „Pro tu mrtvou nikdy lkáti já nepřestanu, bol můj vzroste spíše, než stlumí se, já ponesu ho tiše, ať v pohrdě můž srdce moje rváti. Mně láska více život nevyzlatí, ba nechci ani píti z její číše, když mrtva ona, mé proč ňadro dýše... to zodpovědít, nemusím se báti!“ Já pravil: Věřím tobě v chvíli této, z tvé lásky nemusí ni vlásku ubýt a bez tvé vůle přijde máj i léto. Vzplá novým květem, co dřív spalo skryto, když dovedla bys vše to v srdci ubít, věř, oné mrtvé bylo by to líto... 167

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický