VI. Na jedno jsem zapomněl,

Jaroslav Vrchlický

VI.
Na jedno jsem zapomněl, Na jedno jsem zapomněl,
ač mi hlavou skoro věky letí, jak lze, aniž bys to chtěl, příteli či bratru překážeti. Náhle v oči padne tíž, šel bys krajem světa zmdlený domů, někomu však překážíš, ale, Bože! čím a, Bože! komu? Ano, bratru, příteli; vedle sebe šli jste dálnou poutí, spolu všecko sdíleli, náhle on se nemůž’ volný hnouti. Přes jednu tys vyrost’ noc, on se děsí, závidí a bouří. Jaká démonská to moc jeho nítí krev a mozek chmouří? Chtěl být sám, kde ty jsi dnes; a co já jsem? – Zasmějte se, děti! Chtěl bych zalézt, odkopnutý pes, nikomu však nechci překážeti. 19

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický