X. Jako poutník šel jsem světem,

Jaroslav Vrchlický

X.
Jako poutník šel jsem světem,
Jako poutník šel jsem světem,
zamyslil se nad dítětem i nad kmetem též; viděl květ i zralé plody, ve všem spor a málo shody, celkem klam a lež.
Měl jsem hůl, ta víra slula,slula (dlouho dost se neohnula, zlomila se v sled,)sled), klobouk s škeblí od Jordánu a chuť, hledět vždycky k ránu v nový ruch a vzlet. Tak jsem kráčel, zřel vše divy. Na hrob stařec mdlý a sivý klepám, však ne rád; zlomenou hůl v kamna hoďte, s škeblemi, ó děti, pojďte, budeme si hrát! 25