XXXIV. Dokud něco říci musím,

Jaroslav Vrchlický

Dokud něco říci musím, vždy svou sílu k písni zkusím, ať se líbí komukoli; nejsem víc než ptáče v poli. Ten mu naslouchá jak zmámen, a ten po něm hodí kámen, a pták letí a pták zpívá... Tak to bylo od jakživa!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

čert, kapsa, huba, dělat, kousek, páter, koláč, omáčka, sedlák, vyndat

453. báseň z celkových 604

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpěvačce do alba. (Alois Škampa)
  2. MANŽELSTVÍ LITERÁTŮ I.  (Antonín Klášterský)
  3. IN MEMORIAM. (Jan Červenka)
  4. Kopa rýmů. (Karel Alois Vinařický)
  5. VESELÝ SLEPÝ (Josef Holý)
  6. VZDECH DO AMERIKY. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Všem se nelze zachovat. (František Jaromír Rubeš)
  8. 17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu (Jan Kollár)
  9. Těch žhavých zvuků umíráčka, (Jan Neruda)
  10. XVII. Posvícení. (František Serafínský Procházka)