XXXIV. Dokud něco říci musím,

Jaroslav Vrchlický

XXXIV.
Dokud něco říci musím,
Dokud něco říci musím,
vždy svou sílu k písni zkusím, ať se líbí komukoli; nejsem víc než ptáče v poli.
Ten mu naslouchá jak zmámen, a ten po něm hodí kámen, a pták letí a pták zpívá... Tak to bylo od jakživa! 56