XXXVIII.
Z všeho, co najdeme na světě tom,
Z všeho, co najdeme na světě tom,
ať v slzách, ať v radostí tuše,
ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,
ať květy plá, sdrán ať je života strom,
v sled vlastní jen zbude nám Duše.
S dlaně Tvůrce spadlý
jabloňový květ, –
proč jen můžem zvadlý
přinésti jej zpět?
Z všeho, co najdeme na světě tom,
ať los nás tříská či hladí,
ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,
ať květy plá, sdrán ať je života strom,
přec nejdražší bylo jen Mládí!
S dlaně Tvůrce spadlý
jasmínový květ, –
proč jen můžem zvadlý
přinésti jej zpět?
Z všeho, co najdeme na světě tom,
ať s Bohem či ďáblem je sázka,
ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,
ať květy plá, sdrán ať je života strom,
v sled největší dar byla Láska!
61
S dlaně Tvůrce spadlý
granátový květ, –
proč jen můžem zvadlý
přinésti jej zpět?
Tak jsem si zpíval cestou podle skal
a vedle mne se kdosi zachechtal
a vedle kdosi přitlumeně lkal:
Ó Duše! ó Lásko!! ó Mládí!!!
Že nelze nám čistý trojí ten květ
ve smrti hodině Tvůrci dát zpět,
jak druhdy kvet’,
že nejvíc v něm vichřice řádí!
Tak jsem se stokrát cestou svou ptal
u moře, v pralesích, ve stínu skal,
vždy kdosi se chechtal a kdosi se smál
a já jen lkal,
ten život dál ku hrobu pádí –
Ó Duše! ó Lásko!l ó Mládí!!!
62