XLIII. Na chrámových stupních kajicnice

Jaroslav Vrchlický

XLIII.
Na chrámových stupních kajicnice
Na chrámových stupních kajicnice
stojí prostovlasy v režných kytlích, oči rudé pláčem, bledé líce; z náměstí v tom vjíždí do ulice s hlavou ostříhanou v hrubých pytlích ke krku až, oslí ocas v ruce, trestanců řad veden ku pranýři, v holomků a katanů svých shluce. Vozy duní, temně bubny víří, halas divý, smích a povyk davu letí od kašny až ku arkýři, zvony kvílí... kohos na popravu vedou kolem, v město vjezd král slaví. A já v mysli svěžest a chlad trávy, lány k nebi lnoucí klasů zlatem, z toho víru divým prchám chvatem, tam kde ticho, úkoj s nebe splývá a jen cvrček v hvězdných nocích zpívá...
71