LXIII.
Po letech zas dotýká se nohanoha,
1-1Po letech zas dotýká se nohanoha,
1-2země česká, drahé Tvojí půdy,
1-3víc než jinde cítím dech tu Boha,
1-4víc než jinde cítím, jak jsem chudý.
2-1Z pouti svojí co ti, Matko, nesu,
2-2škeblí lesklých pár svém na oděvu,
2-3v hrsti kytku uvadlého vřesu,
2-4na rtech kytku pochmurného zpěvu.
3-1Drahá půdo, krví prosáknutá,
3-2líbám prach Tvůj, dojat v duše hloubi,
3-3hlíno suchá, spráhlá, bledě žlutá,
3-4kde v prach dědů země prach se snoubí;
4-1Váhámváhám skoro míchat hlínu v Tebe,
4-2již jsem přines’ z hrobu Spasitele,
4-3jeho bol Tě ustavičně střebe,
4-4jeho stesk zřím stále na Tvém čele!
5-1Noc on jednu ve svém Gethsemane
5-2prožil v muce – Ty jich statisíce,
5-3krev Tvá věčně po Tvé tváři kane,
5-4a ten kalich plný víc a více!
103
6-1Zdá se mi, že rouháním by bylo,
6-2bol Tvůj měřit, neb on konce nemá.
6-3Kdy se skončí Tvoje smírčí dílo,
6-4anděl kdy zašumí perutěma?
7-1A tak jako potrestané dítě
7-2hlínu svatou k srdci tisknu v studu,
7-3políbím Tě – odkradu se hbitě,
7-4ale s Tebou věčně plakat budu.
104