LXIII. Po letech zas dotýká se noha,

Jaroslav Vrchlický

LXIII.
Po letech zas dotýká se nohanoha,
1-1Po letech zas dotýká se nohanoha,
1-2země česká, drahé Tvojí půdy, 1-3víc než jinde cítím dech tu Boha, 1-4víc než jinde cítím, jak jsem chudý.
2-1Z pouti svojí co ti, Matko, nesu, 2-2škeblí lesklých pár svém na oděvu, 2-3v hrsti kytku uvadlého vřesu, 2-4na rtech kytku pochmurného zpěvu. 3-1Drahá půdo, krví prosáknutá, 3-2líbám prach Tvůj, dojat v duše hloubi, 3-3hlíno suchá, spráhlá, bledě žlutá, 3-4kde v prach dědů země prach se snoubí; 4-1Váhámváhám skoro míchat hlínu v Tebe, 4-2již jsem přines’ z hrobu Spasitele, 4-3jeho bol Tě ustavičně střebe, 4-4jeho stesk zřím stále na Tvém čele! 5-1Noc on jednu ve svém Gethsemane 5-2prožil v muce – Ty jich statisíce, 5-3krev Tvá věčně po Tvé tváři kane, 5-4a ten kalich plný víc a více! 103 6-1Zdá se mi, že rouháním by bylo, 6-2bol Tvůj měřit, neb on konce nemá. 6-3Kdy se skončí Tvoje smírčí dílo, 6-4anděl kdy zašumí perutěma? 7-1A tak jako potrestané dítě 7-2hlínu svatou k srdci tisknu v studu, 7-3políbím Tě – odkradu se hbitě, 7-4ale s Tebou věčně plakat budu. 104