LXXI. Stín tmavý na řece z oblaků olověných

Jaroslav Vrchlický

LXXI.
Stín tmavý na řece z oblaků olověných Stín tmavý na řece z oblaků olověných
se houpá, v klínu svém pár matných světel nese; stín tmavý na srdci z všech bolů přetrpěných se zvedá v mysli výš, jak o půlnoci v lese. Stín tmavý na řece pár lamp má efémernýchefemerných, za chvíli zhasnou je, a temno bude kolem; stín tmavý na srdci jen hýří v tónech černých, vnoř veslo písně tam, a vždy se potkáš s bolem. Stín tmavý na řece příď loďky zčeří náhle a stříbrem zahraje do posupné tmy břehu... stín tmavý na srdci v své hloubce neobsáhlé zná pouze věčný vzdech a truchlících vrb něhu. 113

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický