LXXX. Kočičky zas pučí

Jaroslav Vrchlický

LXXX.
Kočičky zas pučí
Kočičky zas pučí
mladé na sněti, jarní potok hlučí ledů ve změti, skřivan kdesi jásá: Radost, láska, krása! Srdce, jak je ti?
Slyšíš? – Ve tvém nitru hrají andělé; z noci v den cos k jitru tíhne vesele jako křídlo bílé... Snad je tato chvíle květná neděle? Z daleka i zvony ozvaly se již, slavné, vážné tóny, a zní blíž a blíž; svatá chvíle Smíru letí po vesmíru, snímá starou tíž. Kočičky zas raší, v houštině tik’ pták, vše jest velké, krasší, líbeznější tak; velké odpuštění zem na Eden mění, vzhůru do oblak! 128