LXXXIII.
Město boží, o němž báj
Město boží, o němž báj
starých věků vypravuje,
svatých nebe, Dantův ráj,
moje pout se k němu snuje;
čím však víc mne kruší stáří,
jinak v mojí mysli září,
jinak se mi představuje.
Dnes bych skoro říci moh’,
s člověkem že rost’ jsem stejně;
co v snech blahých tušil hoch,
k čemu přiznat bál se chvějně,
vidina ta zářná, bleskná
dosud v bezdno mého teskna
plá, nechť jinak – čarodějně.
Město boží! jindy hrad
v rajské nivě s luzným vděkem,
nepřestal strom kvést a zrát,
oplýval kraj strdí, mlékem:
hradby achat, safir brány,
střechy, strop hvězd směsí tkány
v stejném lesku každým věkem.
Po smaragdu zkvětlých niv
chodí sbory šťastných duchů,
láskou družnou každý živ
cítí věčných slastí tuchu,
132
na harfy a na cymbály
Hospodinu věčné chvály
z každé houště zvoní v sluchu.
S liliemi ve dlaních,
všichni v bílé ctnosti říze,
a hvězd sedm na skráních,
zapsáni jsou v žití knize,
z trojhranu co mystického
proudí jas a život všeho
v stálém obrodu a míze.
Dospěti tam – ideál!
Za cíl všeho to jsem cenil,
s žízní, hladem bral se dál,
ostruha to v krok, jenž lenil.
Vidina ta vytoužená!
Však i na ni padla změna,
jak můj bájný sen se změnil!
Město boží! Posavad
stejně duše má v ně věří,
ale zmizel bájný hrad
s duchů muzikanty v keři,
a ti svatí s liliemi,
znaky symboliky všemi,
zbledli v hlavě, kde se šeří.
Zřím teď v ducha vidění
prostor, kde se tísní davy,
nemožné jsou k sečtení,
hlava těsně vedle hlavy.
Ruce, nohy plny prachu,
oči v slzách, ňadra v strachu,
ztýráno vše do únavy.
133
V nedohledných zástupech
k stolu bez konce se tlačí...
„Máme hlad!“ zní jejich vzdech,
sotva plný stůl jim stačí,
a když každý sytý vstane,
v světle každá bytost vzplane,
Bůh v tom jejich středem kráčí.
Každá rána zcelena,
bolestí a vzdechů není,
každá tužba vtělena
v svatvečera dlouhém snění,
a kde úkoj marná snaha,
v rány srdce aspoň sahá
svaté Smrti zapomnění.
Tak teď město boží zřím,
takto k němu spěju poutí.
Dej Bůh nohám schváceným
u bran jeho spočinouti,
v stínu lásky mezi všemi
složit hůl, šat se škeblemi,
věčný mír tam obejmouti!
134