LXXXVIII. Stará hruše nahrbena

Jaroslav Vrchlický

LXXXVIII.
Stará hruše nahrbena Stará hruše nahrbena
v poli stojí sama, v haluzích jí vítr stená, píseň ta mi známa. Když jsme staří, sami v světě, po odkvětě, nemůže to ani jinak, strome, býti s náma! Máj byl, léto přišlo za ním, kolem zář a kvítí, nám cos chýlilo se k skráním, mladost, radost, žití!! Touha, láska a sny štěstí! Jednou kvésti! Nemůže to ani jinak, starý strome, býti! Nyní zvolna přijde zima, cítí ji má duše; pod sněhem kmen holý dřímá v delší zimy tuše, k nám se rubáš dlouhý, bílý stejně chýlí... Nemůže to ani jinak býti, stará hruše! 141

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický