XC. Tak vidím jasně: Můj smutku,

Jaroslav Vrchlický

XC.
Tak vidím jasně: Můj smutku,
Tak vidím jasně: Můj smutku,
my půjdem stále spolu, ty na chvilku jen se vzdálíš, než utrhnu květ si v dolu.
A sotva jej přitisknu k retu, zas budeš již u mne stát, na květinu dýchneš jak v letu, a uvidím s čerstvého květu list po listu opadat. A zvyknu tomu, a tiše půjdeme spolu – můj host, mé druhé já ty budeš, až pokyne Kdosi s výše a řekne: Dost! 146