XCI. Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,

Jaroslav Vrchlický

XCI.
Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím, Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,
 zda cestou žitím, prací, nudou všední, jsem tupý pro myšlenku, pro ten rým, jímž posud vždy jsem tíhnul z noci ke dni – Jsem znaven, mdlý a věru nevím čím. Vše padá z ruky. – Bloudil jsem, to vím, jak bloudí člověk – to jsou věci všední! Kde Šimon, by zved’ kříž můj citem svým, neb řek’ mi: Silný buď a sám jej zvedni! Vše padá z rukyruky. – Bloudil jsem, to vím. Ó lásce, slávě snové – zda vše dým? Ti nedostupní a ti neprůhlední a v konec Smrt – zda klid? – jsem znaven vším, a dohromady jsou to věci všední... Ó lásko, slávo, žití – jste jen dým? 147

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický