XCIII. Těcho, bílá holubice

Jaroslav Vrchlický

XCIII.
Těcho, bílá holubice Těcho, bílá holubice
 z Noemovy archy kdys vzlétla’s, plachá putovnice, Araratu vlys kde se zvedal z vody valu jako příkrá věž, – z mojí bídy, z mého žalu výš se vznésti spěš! Vrať se pak a podej zprávu, co zříš v světě kolem kol? „Přírody jen starou slávu, lidstva starý bol! Stejné je to z tvojí hrudi,hrudi jako z archy tam, pohled kolem stejně trudí, vstříc jen letím tmám! Těcho, bílá holubice, vrať se v moje srdce, vrať! Nechť tvá zpráva smuší líce, vodstva šírá hlať nechť se mračí bouří stálou až ku výši hvězd, jedno! Viď, že neseš malou smíru ratolest? 150

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický