XCV. Noho mdlá, noho mdlá,

Jaroslav Vrchlický

XCV.
Noho mdlá, noho mdlá, Noho mdlá, noho mdlá,
kudy’s šla? Srázy skal a břehy moře, všady s tebou spělo hoře, cizí, neznámá moc zlá. Obzory! Obzory! Za hory dál to láká, dál to nutí, srdce plné vzdorných hnutí, srdce plné pokory. Nebe, zem! Čím tu jsem? Motýlem! Z kukly vzlét’ jsem, těkám chvíli, barvami a světlem zpilý, do kola mi všecko snem! Moře krás! Zajdu zas, kam jen as? Kéž jsem kosmu na divadle aspoň kvítko s štěpu spadlé, aspoň udupaný klas! 153

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický