Své matce.

Jaroslav Vrchlický

Své matce.
Tak myslívám si, matko moje milá, co já kdy snil, že všecko Ty jsi snila, však neřekla’s to – život nedal tomu, až já se vyskyt’, z Tebe vzrostlý, silný, až já jsem nahléd’ v duše Tvojí dílny a vyslovil to – v echo komu, komu? Jen jestli doved’ jsem vše vysloviti, čím plálo, kvetlo, smálo se Tvé žití, ať v tónu fletny nebo v třesku hromu, to jedno, matko, vím, co jsem kdy zpíval, z dna duše bylo Tvé, já tam se díval – Jak včela z luk,luk teď nesu vše Ti domů. [3]

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický