Své matce.

Jaroslav Vrchlický

Tak myslívám si, matko moje milá, co já kdy snil, že všecko Ty jsi snila, však neřekla’s to – život nedal tomu, až já se vyskyt’, z Tebe vzrostlý, silný, až já jsem nahléd’ v duše Tvojí dílny a vyslovil to – v echo komu, komu? Jen jestli doved’ jsem vše vysloviti, čím plálo, kvetlo, smálo se Tvé žití, ať v tónu fletny nebo v třesku hromu, to jedno, matko, vím, co jsem kdy zpíval, z dna duše bylo Tvé, já tam se díval – Jak včela z luk teď nesu vše Ti domů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

418. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Atavismus. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MATCE! (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pouť za štěstím. (Augustin Eugen Mužík)
  4. DIALOG IV. (Karel Hugo Hilar)
  5. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ... (Ladislav Linhart)
  6. PROBUZENÍ. (František Soldan)
  7. POSLEDNÍ DIALOG. (Jaroslav Vrchlický)
  8. KDO PŮJDE SE MNOU? (Jaroslav Vrchlický)
  9. PŘÍRODĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MODLITBA ZA MRTVÉ. (Antonín Klášterský)