Hudba duše.

Jaroslav Vrchlický

Hudba duše.
Jaké tóny neurčité z hlubiny se duše valí; tato jezero je skryté mezi stromy, mezi skály spí a dřímá... Náhle z dáli jako z hloubky něco hřímá. Je to zvuk či je to světlo, duše sama ani neví, leknínem to z hloubi zkvetlo jako fantom děvy celý bílý... Slyšíš flétny zvuk a zpěvy? Jako zmámen sloucháš chvíli... Zmizelo to... Co to bylo? Mlčky spí zas tůně stmělá... Co tvé srdce obloudilo? Chví se tvoje bytost celá, kol jen vůně mdlá a schvělá... Táhne nad zrcadlem tůně. 49 A přec vytušils to v mžiku z této hudby, z toho znění píseň radosti a díků, hlavy sklon a políbení... V sladké tuše krasší není nic nad tuto hudbu duše... 50

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický