III. Voliéry.

Jaroslav Vrchlický

III.
Voliéry.
Tak mezi zdí, jež břečtanem se halí, a v středu platánů, jichž kůra šedá se loupá stále, zřím je, ona bledá, on s velkým jabot růžný markýz malý. Před voliérami tu dlouho stáli a zřeli, páv jak nádherný chvost zvedá, jak čepejří se doupnák, neposedaneposeda, jak špaček vrtí se v rej neustálý. „Zda nejsou srdce naše jak ti ptáci?“ Chtěl dvorným být a pronést slovo vtipné. „Však dobře obehnat je mříží těsnou!“ Jen vzdychla ona. Jak když vosa štípne, ten vzdech jej bod’. Již v kiosk s ní se ztrácí, kde, čím dřív tím líp, v objetí si klesnou! 89

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický