X. Símě bohů.

Jaroslav Vrchlický

X.
Símě bohů.

Když zazněl hlas, že mrtev velký Pan, tu postrachem se zachvěla hloub země, tu hrdý Olymp sklonil zpupné témě, když s Zevem slední Satyr pochován. Však nežli kříž vzplál u východních bran, než z děsu vzkřísilo se lidské plémě, již bohů velkých nesmrtelné sémě v svět zpitý rozlilo se ze všech stran. Žhne Apoll v slunci, stará Ceres kvílí pod snopy klasů, v skalách Pan se směje a z hroznů Dionys dští drahokamy. A žijí fauni, dryady a víly, jsou pouze sloky velké epopeje, jíž posluchači jsme my lidé sami. 96